Život ve škole
Poslední zvonění 2021
posledni_zvoneni_21.mp4Soutěžíme v německém jazyce
Letos v červnu se nám opět podařilo uspořádat soutěž v německém jazyce pro 8. a 9. ročník na téma „Volný čas“.
Ty nejpovedenější prezentace nám předvedli tito žáci:
8. ročník
1. místo: Tereza Š. (8. C)
2. místo: Ester N. (8. C)
3. místo: Jakub G. (8. C), Tereza H. (8. A)
9. ročník
1. místo: Kryštof Z. (9. C)
2. místo: Matěj K. (9. A), Lucie Z. (9. A)
3. místo: Pavel O. (9. A), Jaroslav D. (9. C)
Všem zúčastněným děkujeme a vítězům blahopřejeme!
Mgr. Lenka Fukalová, Mgr. Renáta Mastíková
Když učí deváťák
Již tradičně na konci školního roku probíhá na naší škole projekt, kdy starší děti učí své mladší spolužáky. Stejně tomu bylo i v pátek 18. června, kdy jsme připravili program zaměřený na globální problémy světa. Čtvrťáci a páťáci se tak seznámili třeba i s těmito tématy: kácení pralesů, tání ledovců, plastové ostrovy, uhlíková stopa, chudoba, skleníkový efekt a další. Během dne si děti prošly 8 stanovišť s nejrůznějšími soutěžemi a hrami. Za 9. B chceme říct, že jsme si to všichni velice užili a tato akce byla poučná nejen pro děti z prvního stupně.
Aničky z 9. B
Jak si 2.A a 2.B vyčarovaly školu v přírodě
Když nás pan majitel penzionu na Morávce označil za průkopníky první letošní “covidové školy v přírodě”, s úsměvem jsme mu naznačili, že pro kouzelníky není nic nemožné. Následujících pět dní jsme byli obdařeni nejen kouzelným prostředím tamější přírody, ale především blahodárností slunečných dnů, které nám přinesly veselou mysl a radost ze společných aktivit.
V programu kouzelníka Abraxase, který nás školou v přírodě provázel, si našel každý to své. Do světa magie jsme vstoupili v malovaných čepicích a v batikovaných pláštích. Dopoledne jsme se vzdělávali ve škole čar a kouzel, odpoledne jsme se učili v lese o lese, naháněli mudly nebo brodili řeku. Učili jsme se psát dopisy, číst z knih, zahráli jsme si vodní válku i srovnali své sportovní dovednosti. Stavěli jsme domečky pro lesní zvířata, instalovali pokusy a tvořili obrazy z lesních přírodnin. Zazpívali jsme si s kytarou i zatančili na kouzelnické diskotéce. Zkrátka jsme si vyčarovali dny plné zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat.
za kouzelný tým školy v přírodě Mgr. Andrea Liolia
Přijďte se podívat
Naše škola nabízí všem budoucím prvňáčkům a jejich rodičům v pátek 11. 6. 2021 od 8:00 do 13:00 hod. možnost seznámení s prostředím, ve kterém děti zahájí své vzdělávání/svou povinnou školní docházku.
Vzhledem k rekonstrukci budovy druhého stupně zájemci mohou nahlédnout do tříd s tím, že uvidí výuku starších dětí, protože první stupeň se nyní vyučuje v náhradních prostorách.
V budově školy na Podlesí bude probíhat výuka bez omezení.
Pro vstup do obou budov je nutné předložit potvrzení o negativním testu a dodržovat platná hygienická opatření v dané době.
Přijďte se podívat! Těšíme se na vás!
Šenovští žáci nejen čtou, ale i píšou povídky...
Řada lidí v dnešní technické a zrychlené době nevidí smysl a užitek v knížkách a čtení obecně. Stačí jim zkratkovité titulky, zrychlené vizualizace informací, okleštěné zprávy na sociálních sítích, emotikony, gify aj. Ne nadarmo byly pro vývoj lidstva zásadními mezníky vznik písma a vynález knihtisku. A stále platí, že nejmocnější zbraní je intelekt. Bohužel jej používáme nejen pro ty dobré cesty. Čtení poměrně zásadním způsobem náš intelekt ovlivňuje a co si přečtete a sníte, to už vám nikdo nevezme. A kdoví, třeba právě z dětí, které rády čtou a rády píší rostou budoucí velké osobnosti, které nás posunou dál.
KAMARÁDSTVÍ V DOBĚ ROUŠKOVÉ
11. března 2020
Učitelka češtiny vstoupila do třídy. Zřejmě neměla dobrou náladu.
„Beztak zas bude písemka,“ sykla mi moje kámoška Nella.
„Třído,“ prohlásila češtinářka. „Právě nám bylo oznámeno, že z důvodu šíření pandemie koronaviru se od zítřka uzavírají školy.“
Asi si dovedete představit, co následovalo poté. Křik, jásot, další a další salvy smíchu a všeobecného veselí.
Naše škola má dost tlusté zdi, ale i přes ně jsme slyšeli podobné reakce ostatních tříd.
„Klid!“ vyštěkla češtinářka. „Uklidněte se, protože není jediný důvod se radovat!“ vyštěkla.
Jak, není důvod se radovat? Vždyť budeme mít prázdniny! Chápete to?! Prázdniny!
Hm, jako by mi češtinářka četla myšlenky. „To nebudou prázdniny,“ ujistila nás. „Budeme vám zadávat úkoly online!“
No dobře, ale žádné vstávání v šest ráno nebo večerka v devět!
„A nezapomeňte, prosím, kvůli čemu se školy uzavírají,“ dodala.
No dobře, to co se děje, je strašné, ale… zavírají se školy!
„A protože se školy uzavírají až od zítřka, takže si dnes napíšeme slohovku na známky!“
Cože?! Zbláznila se nebo co?! Vždyť žádný test psát nemáme! Nemáme nic nahlášené! To přece nemůže…
„Napíšete mi charakteristiku vašeho sourozence,“ prohlásila.
Dělá si legraci?
„No nekoukejte na mě a ty, Vitásku, rozdej sešity! Potřebujeme nasbírat známky!“
„Já jsem v háji,“ pošeptala mi Nella a já s ní souhlasila. Od Vitáska jsem si sešit brala se stejným výrazem, jako by mi nabízel ropuchu.
„No, pište, datum, téma hodiny – ať to stihneme!“ popoháněla nás češtinářka.
„Vždyť jo,“ zavrčela jsem a otráveně jsem na prázdnou stránku sešitu napsala:
CHARAKTERISTIKA MÉ SESTRY
Mám sestru, Veroniku. Má ráda angličtinu a nesnáší matiku.
Ne, zarazila jsem se. Není to naopak? A nemá náhodou ráda dějepis? Nebo… že by přírodopis? Hm, tak to přeskočím, rozhodla jsem se a druhou větu škrtla.
Chodí do gymnastiky.
Ne, počkat…. Chodí Verča do gymnastiky nebo na volejbal? Nebo že by hrála fotbal? Hm, tak nic, zaúpěla jsem. Tak budu psát o něčem jiném….
Její oblíbená kniha Dívka ve vlaku.
Neee… a není to Harry Potter? Nebo ten… Malý princ? Ach jo…
Její nejlepší kamarádka je…
… Alice? Jak se sakra jmenuje ta holka, ke které chodí skoro každý víkend?!
V tu chvíli zazvonilo.
„Odevzdejte mi sešity!“ nařídila nám češtinářka.
No, ještě že se zítra nejde do školy. To bude koule, zaúpěla jsem. Zas týden neuvidím mobil.
Zbytek dne nikdo nemluvil o ničem jiném než o uzavírání škol. Jenže já byla pěkně naštvaná. Zas si budu muset vyslechnout maminčinu přednášku, jak „nechápe, že na svoje známky tak kašlu“.
A zřejmě si tu samou přednášku budu muset vyslechnout i od češtinářky.
„Zuzko, mohla bys ke mně do kabinetu, prosím tě?“ požádala mě, když jsme se po konci vyučování balili na oběd. „Potřebuju si s tebou o něčem promluvit.“
„Nemusíš na mě čekat,“ řekla jsem Nelle a vydala se za češtinářku.
„Zuzko, tvoji písemku jsem měla hned na vrchu hromádky, takže jsem ji stihla opravit… a můžeš mi to vysvětlit?“ zeptala se mě a ukázala mi můj prázdný sešit.
„Já… si to opravím,“ vykoktala jsem. Proč to tolik hrotí? Náhodou, to je moje první koule za tenhle školní rok!
„Ale mě vůbec nejde o tu známku, Zuzano,“ řekla.
„Tak o co?“ zeptala jsem se zmateně.
Učitelka se na mě podívala. „Zuzanko, když jsem vám zadávala úkol, šlo mi o to, abyste se zamysleli nad tím, co pro vás sourozenec znamená, co vám dává, co dáváte vy jemu – a tím ani zdaleka nemyslím jen materiální věci. Chtěla jsem, abyste si uvědomili, jak vás váš sourozenec obohacuje.“
Zrudla jsem. Pravda je, že jsem s Verčou poslední dobou trávila málo času, ale…
„Nijak tě nesoudím,“ řekla. „Ale zkus se nad tím zamyslet, hm? Tento úkol měl být především pro tebe, Zuzko. Aby sis uvědomila, jaký je dar a požehnání mít sourozence. Ne vždy, ale… však víš, co tím myslím.“ Najednou se podívala na hodiny. „No, už tě tady nebudu déle mučit, můžeš jít. Ale přemýšlej o tom, co jsem ti řekla, Zuzko.“
„Líp to nešlo,“ řekla jsem mamce, když jsem jí ukazovala červenou pětku v sešitě.
„Hůř taky ne,“ odvětila suše mamka. „Já vážně nevím, co ti k tomu mám říct, Zuzko. Nejsi schopná napsat pár věc o své sestře? To máš z toho, že pořád koukáš do toho mobilu. Chatuješ tam úplně s cizími lidmi a s vlastní sestrou nepromluvíš ani slovo!“
A je to tu, pomyslela jsem si v duchu. Věděla jsem přesně, co bude následovat. Ale vnitřně jsem věděla, že má pravdu. Ano, denně si píšu s úplně cizími lidmi. Ale kdy jsem naposledy mluvila se ségrou?
„Myslím, že ti prospěje, když ti na dva týdny mobil zabavíme!“
„Na dva týdny?!“ zděsila jsem se.
Velká chyba. „Zuzano!“ vyštěkla mamka. „Přineseš domů pětku ze slohové práce a tváříš se, jako by se nic nedělo. A to nemluvím ani o tom, že jsi včera místo toho, aby ses učila, byla celé odpoledne na mobilu!“
„Ta slohovka nebyla nahlášená dopředu,“ zamumlala jsem.
„Zuzano, už toho mám vážně dost! Koleduješ si o to, že ti ten mobil zabavím na tři týdny!“ vyhrožovala. „Takže se laskavě vzpamatuj a běda ti, jestli ještě jednou přineseš domů pětku a budeš se tvářit, jako bys neměla sebemenší starost na světě!“
Vycítila jsem, že bude nejlepší se vzdálit. „No, emh, tak já… se jdu učit.“
„To bys měla,“ odpověděla přísně mamka.
Vyšla jsem po schodech a zaklepala na dveře pokoje Verči. „Ségra, mám problém.“
O rok později
CHARAKTERISTIKA MÉ SESTRY
K něčemu se přiznám. Jsem vážně příšerná sestra. Poslední dobou jsem s Verčou netrávila příliš času. Přitom jako malé jsme spolu trávily každou volnou chvíli a já si nepřipouštěla, že by mi to chybělo. To všechno mi dochází až teď, kdy s mojí rodinou trávím celý den, každou volnou chvíli. Teprve nyní mi dochází, jak málo toho o ní vím.
Netušila jsem, že miluje plavání a nesnáší tenis. Neměla jsem ani ponětí, že ségra miluje horkou čokoládu, ale nenávidí bonbóny. Nevěděla jsem, že nemá ráda zamilované romány, ale historické knihy. Že chce všechny knihy Veroniky Válkové. Nebo že nemá ráda vanilkovou zmrzlinu. Že má ráda vánoční cukroví, ale ne perníčky. Ze všeho nejvíc ji ale obdivuju, jak se snaží pomáhat lidem. Nedávno třeba spolu s mamkou ušila roušky nebo zdravotníkům v místní nemocnici upekla koláč. Od doby, co zavřeli školky, dětem přes Skype čte pohádky, takže je vlastně jedno, ze kterého okresu jsou.
Nedošlo mi, kolik mi toho tenhle úžasný člověk mohl dát.
Nejsem na to pyšná, ale jsem ráda, že jsem na to přišla. Nyní jsem ráda, že Verču mám a za nic na světě bych ji nevyměnila. Verča je totiž ta nejlepší sestra na světě.
Zuzana Konečná, 8. A.
Tetě Radce k narozeninám věnuje Sofinka ♥.
U BABIČKY
Babička se už nevýslovně těšila, jak svá vnoučata Adélku s Kubou bude mít na starost celý víkend. Byla ráda, až je zase po dlouhé době uvidí.
Jenomže děti, které k ní po obědě přijely, nebyly už ty malé dětičky, na které si babička pamatovala, a které měla tolik ráda. Navíc ti dva mimozemšťani mluvili cizí řečí.
„Tak co, už ti tvůj kluk lajknul to video na youtubku?“ popíchl Kuba svou sestru.
„Dej mi pokoj, ty tvoje fotky na instáči jsou pěkně trapný,“ odsekla.
„Ty máš co říkat. Tvůj profil na fejsu taky není kdovíco.“
„Ahoj děti,“ řekla babička zaskočeně.
„Čau,“ řekl Kuba lhostejně.
„Hele, co kdybychom šli odpoledne na procházku?“ navrhla babička.
„Ne, já budu raději na netu,“ mávl Kuba rukou.
„Aha,“ pokývala babička rozpačitě hlavou. Nevěděla, o čem její vnoučata mluví, a tak je raději zavolala na oběd. Adéla ale místo jídla popadla svůj mobil a vyfotila si jej.
„Co děláš?“ zeptala se zděšeně babička.
„Co, pošlu to do skupiny na Messenger,“ pronesla Adéla. „Nebo na Whatsapp.“
„Cože?“
„Ty nevíš vo co gou?“ vykulila Adéla oči.
„Jé, počkej, babi, mám tu call přes Skype,“ vystřelil Kuba ze židle.
„Skype?!“ zopakovala babička zmateně.
„Babi, copak ty nic nevíš?“ obrátila Adéla oči v sloup.
„Nemám ahnung,“ přiznala babička.
„Ahnung???“ zatvářil se Kuba zmateně.
„No, tak to teda nejsi cool,“ ušklíbla se Adéla.
„Cool?“
„Přesně tak,“ potvrdila. „Ach jo, já jsem ještě té kámošce neodpověděla na ten mejl. A to mi ho poslala už kdovíkdy,“ zanaříkala.
„A co to znamená to… cool?“ vyzvídala babička.
Adéla se na ni podívala jako na největšího ignoranta na světě. „Babi, ty jsi fakt out. Vypadá, že tě budeme muset trochu zasvětit.“ S tím babička souhlasila.
Za necelou hodinu ji Adéla s Kubou vysvětlili, co to jsou sociální sítě, ale taky nejčastější slova v jejich slovníku. Koule. Sorry, baby. Dostal jsem čočku. Odkýblovat se. Trapný. Cool. A samozřejmě taky mnoho jiných výrazů. Babička se jen nestačila divit, co nového od jejího dětství do češtiny přibylo, ale ráda se od svých vnoučat přiučila. A než si mamka s taťkou pro Adélu s Kubou přijeli, mluvila už pomalu jako oni.
„Ze slengu těch pubošů mám nervy v kýblu, takže si teď budu muset dát dvacet.“
DEN UČITELŮ
Bylo 28. března 2021 a učitelka Jana si při pohledu do kalendáře uvědomila, že je Den učitelů. Vlastně už včera večer svým kolegům poslala e-mail, aby ráno nezapomněla. Jí ovšem žádné přání nepřišlo, tedy pokud nepočítala ty od ostatních učitelů. Od rodičů ani od dětí jeden jediný vzkaz, prostě nic. Smutně si povzdychla. To si na učitele opravdu nikdo nevzpomněl? To skutečně všichni zapomněli, že dnes mají svátek? Janě z toho bylo nějak smutno. Všude se mluvilo o zdravotnících, kteří jistě odvádějí kus pořádné práce a Jana je obdivovala, vážně před nimi smekala klobouk dolů… ale jako kdyby lidé zapomněli na všechny ostatní. A nešlo jen o učitele – o hasiče, prodavače, policisty… Všechna ta povolání, která jsou v tomto období také jistě velmi náročná a těžká a jejich vykonávaní je nyní stejně složité jako práce zdravotníků. Janě to bylo líto a mrzelo ji, že si na ně nikdo nevzpomněl. Alespoň od dětí kdyby něco přišlo, tolik by ji to potěšilo. Ale nedostala nic, natož nějaké přání. Vůbec nic… Jana věděla, že přání si nemůže vymoct, ale stejně ji to trápilo. A k tomu všemu se včera na internetu objevil další článek, ve kterém se psalo, jak učitelé jenom sedí na zadku a nic nedělají. To Janu opravdu naštvalo a rozzuřilo doběla. Připadalo jí totiž, že pracuje dvakrát tolik než normálně ve škole. Zvykla si už, že být učitelkou je nevděčná práce, ale tohle tedy opravdu nečekala. Ona se přece tolik snažila, aby se děti něco naučily, a pak musí číst tohle. Jistě, tušila, že ne všichni pracují poctivě, ale přece jenom…
Jana rezignovaně otevřela e-mail, aby vyřídila svou poštu. Místo přání jí tam přišla spousta stížností. Jeden tatínek lamentoval, že jejich syn je přetěžován… druhá maminka zase, že jejich dcera toho má málo. Jana si povzdychla, poněvadž věděla, že se nikdy nemůže zavděčit všem. Když dětem dá více úkolů, rodiče budou nespokojeni. Když jim ubere, opět nebudou souhlasit. Prostě bylo nemožné vyhovět všem a Jana věděla, že nemá smysl se o to nějak pokoušet. Vždy se najde nějaký rýpal, a tak to nechala být. Co se vlastně stalo? Jen jedna ze spousty dalších připomínek za dlouhou dobu. Pochvala ovšem žádná. Jana necítila žádnou podporu a silně pociťovalo prázdno ve svém nitru. Kontakt přes počítač byl tak… neosobní, až měla Jana nepříjemný pocit, že mluví sama se sebou a ne se skutečnými lidmi. Bylo těžké si představit, že za těmi barevnými kolečky jsou její žáci. Vždyť Jana u některých sotva znala jen jména, ale netušila, jak vypadají. Jak si s takovými dětmi má budovat vztah? A na základě čeho? Vždyť žádné zážitky ani vzpomínky s těmi dětmi neměla. Než je stihla poznat, školy se zavřely. Tak jak si je má zamilovat? Prostě jen barevná kolečka…
A nešlo jen o děti, ale o kolegy. Před karanténou měla pocit, že má spoustu přátel, ale přišlo jí, že od doby, co zavřeli školy, se nějak odcizili a už si nejsou tak blízcí jako dřív. Nedovedla ten pocit přesně popsat, ale bylo to tak. Kdy se vlastně viděli naposledy? Naživo? Ani si na to nepamatovala. Možná to bylo tím, že Jana nedávno nastoupila a nestačila se se svými kolegy tak sblížit, ale v koutku srdce věděla, že by to bylo stejné, i kdyby na škole učila deset let.
Jana si náhle všimla, že jí přišel e-mail. Psal ji Kuba ze 4.B. Dobrý den paní učitelko, velmy rád bich vám popřál ke dni učytelú. Přeju vám všechno nejlepší. Jana se dojatě usmála – nebyl to ani zdaleka dokonalý dopis, protože v něm byla strašná spousta chyb. Ale pro Janu těch pár slov znamenalo poklad. A ještě mnohem, mnohem víc.
Sofie Bradáčová, 8. třída
Volný čas a naši žáci
Co dělají naše děti ve volném čase se dozvíte z prezentací žáků p. uč. Mastíkové a Fukalové. Prezentace jsou v německém jazyce, který mají žáci na naší škole jako druhý cizí jazyk.
Vítek Tomáš - Prezentace Meine Freizeit.pdfKoukalová Magdaléna - Prezentace Meine Freizeit.pdfFousová Veronika - Prezentace Meine Freizeit.pdfPrezentace bez názvu.pdfHaladová Tereza - Prezentace Meine Freizeit.pdfIch und meine Freizeit.pdf
Návštěva IPS
V posledním dubnovém týdnu absolvovali žáci 8. ročníků online návštěvu Informačního a poradenského střediska pro volbu a změnu povolání při Úřadu práce v Ostravě.
Paní Mgr. Hana Adami žákům představila středisko, ukázala jim různé možnosti studia, ve kterém mohou pokračovat po ukončení 9. ročníku.
Velmi přínosné byly její zkušenosti z praxe.
Co na to žáci ?
Lea H.
Určitě to bylo pro mě přínosné, zaznačila jsem si na papír pár odkazů z prezentace. Nevěděla jsem například, že na Úřad práce si můžu přijít třeba jen pro radu, co se týká výběru škol. Také jsem se dozvěděla, co chtějí moji spolužáci dělat v budoucnu.
Ester N.
Líbily se mi odkazy, které tam paní přidala, protože to mi může pomoci při výběru povolání. Taky se mi líbilo, jak dala najevo, ŽE NENÍ DŮLEŽITÉ, CO ČLOVĚK VYSTUDOVAL, ALE JAK POJAL ŽIVOT.
Kája S.
Paní byla moc příjemná a milá, pěkně mluvila. Vysvětlila nám vše, jak to funguje a jaké jsou výhody a nevýhody. Dozvěděla jsem se toho hodně. Jsem ráda, že mám vybraný obor, který pomáhá lidem a je užitečný.
Tereza Š.
Hodina byla moc hezky udělaná. Myslím, že je důležité dát informaci o této možnosti, protože nikdo neví, kde jednou skončí. Taky si myslím, že to opět někomu mohlo pomoct v rozhodnutí. Paní byla navíc velmi příjemná a sympatická. Hodně se mi líbilo, že dávala důraz na to, aby nás práce bavila. Osobními příběhy to pěkně doplnila.
Mgr. Pavla Mecová
První máj očima osmáků...
7.D vs bratři Montgolfierovi
Pokud na nás atmosféra působí ze všech směrů tlakovou silou, bude v ní (podobně jako v kapalinách) působit i vztlaková síla. Toho využili už v roce 1783 jako první lidé bratři Montgolfierové, kteří sestrojili první horkovzdušný balon. Horkovzdušný znamená, že je balon naplněný horkým vzduchem. Ten má menší hustotu než okolní studený vzduch, a proto stoupá i s balónem vzhůru. Dříve se balony a vzducholodě plnily vodíkem, který ale rád vybuchuje, a proto se dnes místo něj používá bezpečnější, ale také dražší helium. My jsme se inspirovali těmi bratry... (SNAD JSME NEPŘIDĚLALI PRÁCI ŠENOVSKÝM HASIČŮM...)
V distanční výuce nezanedbáváme ani „výchovy“.
Přikládáme pár zajímavých a povedených prací...
Některé z nich měly přesah i do jiných předmětů.
Poslech koled „odzadu“ (posíláme odkaz, zkuste si!
Kreslení komiksu na známou lidovou píseň
E. Kriebelová, 6. D
Netradiční zpracování houslového klíče
V. Dosoudil, 6.B
Hádání písní podle zašifrovaných názvů
Zadání:
Padá voda, padá voda
Místa na tržišti pro prodávající
Ptáci ze španělského města
Hračka pro holčičky
Nezavítám do lesního porostu
Chlupaté zvíře prochází otvorem ve zdi
Vodní poprašek na cestě pro vlaky
Šílencova uklidňující píseň
Zhroutilo se nám vařící a pečící centrum
Kde se nachází moje rodná země?
Vyluštění:
Prší, prší jen se leje
Stánky
Slavíci z Madridu
Panenka
Já do lesa nepojedu
Kočka leze dírou, pes oknem
Rosa na kolejích
Bláznova ukolébavka
Pec nám spadla
Kde domov můj
N. Kolářová, 8. C
Téma: Beatles i dnes?
(koláž, komentáře)
T. Tomisová, 9. C
Tvorba hudební tajenky
státní národní píseň - hymna
uspávací píseň - ukolébavka
skladba kde jsou dva hlasy či nástroje - duet
krátká dramatická skladba - balada
tahací harmonika - akordeon
Hymna
Ukolébavka
Duet
Balada
Akordeon
S. Pinkavová, 9. A
Zpracovaly: S. Brablecová a D. Slováková
no zpracovaly...Vaření online
Že se děti v online výuce nic nenaučí? Že je práce nebaví? Že nedělají nic praktického? Že jsou výchovy k ničemu? Tak se podívejte na náš web, kde uvidíte, že je to vše trochu jinak. V rámci hodin pracovních činností naši sedmáci určitě nezahálejí, pracují nápaditě a s chutí a výsledky jejich práce vás možná překvapí.
Co se nám povedlo v "Češtině"?
V českém jazyce tvrdě „makáme“, a to hlavně v mluvnici, ale i tak mezi zadanými úkoly najdeme ty méně tradiční než jen doplňovačky a jazykové a větné rozbory.
Při probírání charakteristiky jsme si vybrali fotografii neznámého člověka....
Dneska budu popisovat usměvavou slečnu na obrázku. Je to mladá holka s dlouhými blond vlasy, s modrýma vyboulenýma očima a úsměvem od ucha k uchu. Krásně jí svítí zuby. Má veselou povahu, je milá, vtipná, chytrá a usměvavá. Určitě miluje svou rodinu. Má ráda zvířata a hlavně koně. Čte romantické knížky. Jmenuje se Evelína a a moc se mi líbí.
Filip Karaffa, 7. D
Na obrázku, který jsem si vybrala, můžeme vidět pána přibližně ve čtyřiceti letech. Má špičatou bradku, z níž mu trčí kozí bradka a pod nosem úhledně upravený knír. Může se také chlubit kudrnatými rezavými vlasy. Pravděpodobně rád nosí bílé košile s límečkem. Pán je nejspíš cholerik, pravděpodobně ho rozčílí i málo oslazené kafe či studený čaj. Z toho, jak je upraven a oblečen, vyplývá, že pracuje ve firmě, kterou vlastní a je jejím šéfem. Řve na lidi kvůli maličkostem, i když je v úřední listině jedna malá chybička. Když má ještěk tomu i špatnou náladu, je to pro jeho zaměstnance peklo. Mezi jeho koníčky patří jízda na kole, chození do lesa a dlouhé procházky po městě. Velice rád sportuje, aby si udržel postavu. Pro jeho chování ho má málokdo rád, ale v nitru je to dobrý člověk.
Martina Škutová, 7. D
Deváťáci se pokusili o líčení na vlastní téma a mnozí velmi příjemně překvapili:
Chtěla bych někdy zastavit čas..
Říkáte si někdy, že byste chtěli zastavit čas? Myslím, že každého to už napadlo, a to hlavně ve chvílích, kdy je opravdu šťastný a přeje si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Když se smějeme s přáteli nebo pozorujeme západ slunce, to jsou chvíle, které nás naplňují pocitem štěstí.
Pokud se nad problémem zamyslím, připadá mi, že čas utíká nejrychleji v momentech, které si užíváme, a naopak se vleče v těch méně příjemných minutách a hodinách – tady je jasným příkladem hodina neoblíbeného předmětu. I přes trvání pouhých 45 minut je to často věčnost.
Někdy si přeji čas zpomalit. Stává se to ve dnech, kdy je toho na mě v životě moc. Zastavit se, nadechnout, vyřešit a ujasnit si vše, co mě trápí, a zase jít dál...
Určitě jste už také zpětně přemýšleli nad situací, kdybyste věděli, že daného člověka vidíte naposledy. S jistotou byste čas zastavili. Užívali byste si každou společnou minutu a určitě byste mu řekli, jak vám na něm záleží. Takové myšlenky ale přicházejí bohužel pozdě. Z minulosti se můžeme jen poučit, nedá se změnit ani vrátit.
Takže, přála bych si někdy zastavit čas? Moje odpověď je ANO. Jelikož je to (zatím) nemožné, važme si každého okamžiku v našem životě, prožijme ho, jak nejlépe umíme a buďme za něj vděčni.
Sára Filípková, 9. C
Čím je pro mě moje rodina?
Tuto otázku jsem si pokládala nesčetněkrát a vždy jsem došla ke stejnému závěru.
Moje rodina je pro mě vším.
Nikdy, doopravdy nikdy jsem nespoléhala na nikoho tak jako na své blízké. Dokázali mě vždy utěšit i rozesmát. Ale ne vždy vypadal rodinný život tak, jak ho známe z dnešní doby.
Kdysi se v rodinách muselo na slovo poslouchat, což dnes už tak přesně nefunguje. Rodiče vybírali dětem partnera a absolutně je nezajímalo, jestli se jejich potomci mají rádi. Na druhou stranu si ale rodiny byly mnohem bližší. Trávili společně více času, sdíleli si navzájem své radosti a starosti a věděli o sobě téměř vše.
V dnešní uspěchané době se členové rodiny často jen míjejí, každý si hledá to „své“ místo, kde je sám, nikdo ho neobtěžuje, a tak se může věnovat svým oblíbeným aktivitám - hrám na počítači, „pokecu“ na nějaké sociální síti a jiným činnostem.
Někdy si představuji, jaké by to bylo, kdybych byla pár dní doma sama. Sama si vařila, starala se o domácnost.... určitě bych to zvládla. Ale také vím, že bych za pár dní byla smutná, nešťastná a vyhlížela bych, kdy se moji blízcí objeví ve dveřích.
Cítí to všichni jako já? Od mnoha známých slyším stížnosti na to, jak jsou jejich rodiče hrozní, nepouští je ven, zakazují mobily atd. Samozřejmě si občas taky postěžuju, ale většinou jen v duchu. Zatím si nedovedu představit, kdybych u dveří nepotkávala například svou prababičku, která mi říká, abych si vzala ven TY DLOUHÉ a TEPLÉ PONOŽKY! protože je tam přece zima.....
Ještě jednou si položím otázku – čím je tedy pro mě moje rodina? Zázemím, úkrytem, místem, kde jsem v bezpečí a poskytuje mi to, co potřebuju v životě nejvíc – lásku. Ale nejen to. Vážím si jí, protože vím, že tady se mnou nebudou navěky....
Kristýna Chupáčová, 9. C
Na závěr vám nabízím činnost oblíbenou mezi žáky všech věkových skupin - „rozbory básní“. Většina lomila rukama a určitě převracela oči (což jsem neviděla), ale někteří nakonec překonali sami sebe... a projevili i smysl pro humor....
Jaroslav Vrchlický - Za trochu lásky
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Rozbor básně Za trochu lásky
Báseň se jmenuje Za trochu lásky a je ze sbírky Okna v bouři.
Autor je Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frida).
Báseň je lyrická, přesněji milostná lyrika.
Líčí, že by autor udělal pro lásku cokoliv.
Autor využívá spisovnou češtinu a nalezneme zde knižní slova.
V básni je použita kombinace rýmů střídavého a obkročného.
Báseň má jednu sloku a sedm veršů.
V básni jsou použity nejrůznější jazykové prostředky - Epiteton (věčný máj), Refrén (Za trochu lásky, šel bych světa kraj), Nadsázka (světa kraj), Metafora (perly rosy), Přirovnání (jak ten kdo zpívá u dveří a prosí), Anafora (šel s hlavou odkrytou, šel v ledu, šel vichřicí).
Mně se báseň celkem líbí, je sice trošku kratší, ale to vůbec nevadí, alespoň si ji přečte více lidí. Myslím si, že v době kdy autor tuhle báseň psal, neměl nejlepší náladu.
Tomáš Sasin, 9. C
Rozbor básně Za trochu lásky, Jaroslav Vrchlický
Název básně je Za trochu lásky, patří ze sbírky Okna v bouří
Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frida) je autorem této básně. Báseň bychom mohli zařadit jako milostnou lyriku. Báseň vyjadřuje, že by autor udělal za lásku hodně. Báseň má sedm veršů, jednu sloku a je psaná spisovnou češtinou. Dále můžeme nalézt kombinace obkročného a střídavého rýmu. Častým jevem je i knižní výrazy a další jazykové prostředky jako např: Epiteton (“věčný máj”), Anafora(“ šel s hlavou odkrytou”), Metafora, Nadsázka,...atd. Básnička se mi docela líbila, při poslechu vzbuzovala klid na duši, co se mi zdálo bylo, že básnička byla dosti krátká na můj vkus, ale kde autor ubral, tak tam zase přidal.
Václav Řepišťák, 9. C
Jak u nás v Šenově probíhá ,,covidový tělocvik”?
Většina z nás se dostala do situace, kdy jsme si museli naše sportovní aktivity často upravit nebo odepřít. Už jsme nemohli jít plavat, lyžovat, či zahrát si tenis, prostě museli jsme si najít cestu k jiným sportovním aktivitám. Tělesná výchova nebyla výjimkou. Naším hlavním úkolem se stalo poslání zvednout děti od monitorů počítačů a udělat z pohybové aktivity jejich radost. Spojení zábavné formy úkolů s covidovými opatřeními se často stalo tvrdým oříškem. Nicméně, nenechali jsme se zastrašit a zde máte malou ukázku (pro vás inspiraci) našich ,,covidových tělocviků”.
V zimním období jsme do úkolů zapojili větší míru kreativity dětí. Zadáním bylo vymyslet a uskutečnit svoji oblíbenou a originální zimní sportovní radovánku. Žáci zasílali fotografie, na nichž jsme mohli vidět kromě běžeckého lyžování a bruslení také sáňkování, skialpinismus, lední hokej, koulování či odklízení sněhu se stavbou sněhuláků.
V novém roce naše žáky čekala výzva. Jednalo se o spojení tělesné výchovy a práce s mapou. S úkolem nazvaným ,,vychoď si svůj obrázek” se žáci poprali skvěle. Pomocí procházky měli ve své obci vychodit určitý tvar na mapě. Fantazii se meze nekladou, a tak k nám dorazilo nejedno umělecké dílo.
V duchu uzavřených okresů se uskutečnil další úkol. Tentokrát se s tělesnou výchovou spojila i historie měst a obcí. Žáci dostali indicie historických památek ve svém bydlišti, podle kterých museli danou památku (v rámci procházky) najít a vyfotit se s ní. U tohoto úkolu jsme vyhodnotili nejoriginálnější fotografii z Šenova a jeho okolních obcí a měst (Havířov, Václavovice, Sedliště, Bartovice, Horní Bludovice, Ostrava).
Kromě všech těchto úkolů u nás stále probíhají i online tréninky se statnými pany trenéry. Ve všech ročnících druhého stupně probíhá každý týden online hodina tělesné výchovy, kde žáci cvičí podle svých učitelů. Jedná se o kruhové tréninky, tanec či posilování jednotlivých partií.
Myslíme si, že si všichni přejeme totéž: “Ať už to skončí a je to jako dříve”.
Zdraví Vás tělocvikáři z Šenova:)
Matematický klokan
I přes stále trvající epidemii proběhla i letos soutěž Matematický klokan. V pátek 19. 3. 2021 jsme se “sešli” on-line s žáky, kteří si chtěli otestovat své schopnosti přemýšlet, řešit úlohy a používat vědomosti v nových situacích.
Soutěžilo se ve 2 kategoriích - Benjamin (6.-7.ročník) a Kadet (8.+9.ročník).
Jak to dopadlo?
V kategorii Benjamin
místo Bartoloměj B. (7.B)
místo Lenka F. (7.C)
místo Matyáš S. (6.B) a Julie M. (7.B)
V kategorii Kadet
místo Mikuláš T. (9.B)
místo Barbora Mu. (8.C)
místo Barbora O. (9.B)
Všem zúčastněným děkujeme a úspěšným řešitelům blahopřejeme.
Mgr. Pavla Mecová
Loutky
Žáci 9. ročníků si v rámci distanční výuky ve výtvarné výchově vyzkoušeli tvorbu loutky. Materiál nebyl nijak omezen a kreativitě se meze nekladly. Podělím se s vámi o některé originální výtvory. V 9.A Adriana K. vytvořila Krasomílu a také Jan C. nebo Lukáš Ch. vytvořili energickou fešandu. Ve třídě 9.B vznikl Bob a Bobek bez klobouku od Kryštofa T. nebo loutka z papíru od Lukáše M. V 9.C vznikly loutky se jménem Piždílek od Filipa K. nebo Pažďuch od Sáry F. Snad vám tyto milé loutky vykouzlí úsměv na rtech stejně jako nám. :-)
Mgr. Martina Kozlová, Mgr. Karla Polášková
Jak je důležité dodržovat pravidla
„Na dopravním hřišti nebo na silnici, pravidla je nutné znát vždycky.“ Tak znělo zadání výtvarné soutěže, kterou vyhlásil Aktiv BESIP, pracovní skupina při odboru dopravy Magistrátu města Ostravy. Po stránce výtvarného zpracování nebylo téma jednoduché. Žáci museli uplatnit znalosti dopravních pravidel, ale také přemýšlet o perspektivě a barevnosti. Vybrané výkresy nyní poputují do soutěže. Nezapomínejte, prosím, dbát na bezpečnost na silnici, ať už se zrovna proháníte na kole, skejtu, bruslích, nebo třeba jedete v autě.
Děkuji žákům za účast a soutěžícím držím palce.
Mgr. Martina Kozlov
Mikulášská sbírka pro Marušku 2020
Tedy lidičky, paráda! Tohle jsem nečekal. Ať už v televizi, rádiu nebo FB, IG, TIK TOKu a podobných platformách vídáte cokoliv, jste to vy, kdo vysílá do celého okolí jednoznačně pozitivní zprávu. Pro Marušku jsme letos vybrali 26 678 Kč, to není málo. Nutno podotknout, že se letos rodiče z Klubu přátel Rorýsi hecli a sesbírali 4000 Kč. Moc děkujeme za rozšiřování povědomí o dobrých skutcích – je dobrým skutkem dvojnásobným. Všem chceme poděkovat za vaši hustodémonsky krutopřísnou štědrost. Bez vás bychom takovou radost udělat nemohli. Takže: "díky, díky, díky", kéž se vám to vrátí v podobě dobrých zpráv, zdraví a pohody u vás doma. A jelikož tohle píšu v prosinci, zatímco v oběžníku text bude až v únoru, přeji vám při této příležitosti i krásný nový rok, ať je podle vašich představ!
S maximální vděčností za ZŠ Šenov
Jiří Chrástek
PROJEKT VÁNOCE V 5.C
Předvánoční čas byl v 5.C spojen s projektovým vyučováním. Atmosféra Vánoc se promítala do všech předmětů. Děti tvořily vánoční příběh podle obrázkové osnovy, popisovaly, jak vyráběly vánoční ozdoby, počítaly, kolik peněz potřebují na dárky, přečetly si o tradicích a zvycích v některých státech Evropy. Dozvěděly se, jak se slovo Vánoce řekne v jiných jazycích, na mapě hledaly země, kde se Vánoce slaví. Při vycházce Šenovem vnímaly vánoční atmosféru. Získané informace si pak děti ověřily v závěrečném „testíku“. Projekt byl zakončen posezením u stromečku, vyprávěním a poslechem koled. Teď už se těšíme na nadílku.
Mgr. Stejskalová Jarmila a děti 5.C
Přírodovědný klokan
I v tomto školním roce proběhla na školách v celé republice soutěž Přírodovědný klokan. Soutěžní test obsahuje 24 otázek z oblasti přírodopisu, zeměpisu, matematiky a fyziky. Nabízí se vždy pět odpovědí, z nichž je třeba vybrat jednu správnou.
Organizace byla letos složitá, protože někteří žáci byli doma na distanční výuce a někteří už začali chodit do školy. Přesto jsme to zvládli a tady máme vítěze:
U nás první místo získala Markéta Stiborová z 9.A, na druhém místě se umístil Mikuláš Tvardek a za ním byla Barbora Oláhová, oba z 8.B.
Všem soutěžícím blahopřejeme !!!
Uměli byste odpovědět?
1. Když je Slunce na obloze přímo nad stožárem s vlajkou, tak stožár nevrhá žádný stín. Kdy taková situace nastává v místě vašeho bydliště v České republice.
(A) Každý den v poledne
(B) Pouze uprostřed léta
(C) Pouze uprostřed zimy
(D) V České republice nikdy
(E) V prvních jarních a podzimních dnech
2. V rovině je dán čtverec o straně 1 cm. Každý z vrcholů tohoto čtverce je středem kružnice o poloměru 1 cm. V kolika bodech roviny se kružnice navzájem protínají ?
(A) 6
(B) 8
(C) 10
(D) 12
(E) 14
HOLANĎAN NA DISKOTÉCE
Někteří z našich žáků se zapojili do předvánočního psaní seniorům v domovech důchodců. Vzhledem k současné situaci, kdy se k seniorům jen tak návštěvy nedostanou, jsme se rozhodli potěšit je alespoň kontaktem písemným.
Malá ukázka...
HOLANĎAN NA DISKOTÉCE
Stáňa, Bohouš, Zdeněk a Vojta se v sobotu chystali na diskotéku. Nepříjemné překvapení jim však přichystala paní, která prodávala lístky. „Už bohužel nemám, chlapci,“ pokrčila rameny. „Sál je plný, je mi líto.“ Všichni čtyři se tedy otráveně loudali domů. „Hoši, já mám nápad!“ vykřikl najednou Zdeněk. „Jaký?“ zeptali se všichni zvědavě. „Stáňo, ty přece umíš anglicky. Budeš předstírat, že jsi Angličan!“ „No jo, ale co kdyby tam byl opravdový Angličan?“ namítl Stáňa. „To ne, radši budu předstírat, že jsem váš bratranec z Holandska, který mluví anglicky.“ Všichni tedy souhlasili a vraceli se k diskotéce. Paní jim řekla: „Chlapci, přece jsem vám říkala, že...“ „Ano, paní, já vím, že nemáte lístky, ale tady náš bratranec z Holandska by si strašně rád přál vidět českou diskotéku.“ „Z Holandska? Tak to jste měli říct hned! Za chvíli jsem zpátky, vydržte!“ A ani ne za pět minut se vrátila. „Můžete jít dál!“ řekla chlapcům s úsměvem a všechny čtyři vedla do sálu. To se ví, Holanďan způsobil obrovský zájem. Všichni je okukovali, až to chlapcům bylo nepříjemné, že jsou středem pozornosti a každý na ně ukazuje. Jeden pán se dokonce Stáni zeptal: „What is your name?“ „My name is Stanislav.“ odpověděl automaticky Stáňa. Pán povytáhl obočí. „Stanislav?“ divil se. „Oh, in fact, Carl,“ opravil se Stáňa. Servírka chlapce posadila na čestné místo a nalila jim i speciální víno určené pro zvláštní návštěvy. Chudáci Bohouš, Honza ani Vojta neuměli anglicky, takže jenom německy drmolili čísla: „Eins, zwei, drei...“ „Buďte zticha, nebo na nás někdo přijde!“ sykl Stáňa. A najednou vedoucí kapely, která na diskotéce hrála, řekl do mikrofonu: „A nyní bych sem na pódium pozval našeho čestného hosta - Carla!“ A sálem se ozval bouřlivý potlesk. Stáňa se neochotně dokolébal na pódium. „Rádi bychom našeho hosta poprosili, aby nám zazpíval!“ Stáňa ztuhl a nakonec se vzmohl na jedinou kloudnou větu: „I´m sorry, I can´t sing.“ „So you dance, please.“ Stáňa pochopil, že nemá na vybranou, a tak k tanci vyzval jednu krásnou holku z kapely. Jmenovala se Klára. Klára se Stáňovi zdála fajn, tak si řekl, že by ji mohl pozvat na rande. „What are you doing on Friday evening?“ zeptal se. „I have got a lecture at school.“ „Where do you study?“ zajímal se Stáňa. „I study at Faculty of Education in Ostrava.“ Ve Stáňovi by se krve nedořezal, studoval totiž na stejné fakultě jako Klára. Celý bledý se rychle vrátil ke svým kamarádům. „Radši už půjdeme. Beztak už jsme tady způsobili poprasku víc než dost.“ Všichni tři Stáňovi kamarádi souhlasili, ale nevěděli, jak se dostat ven, když byli pořád středem zájmu. Nakonec se jim podařilo nenápadně vyklouznout zadním vchodem.
V pondělí šel Stáňa na fakultu, a přestože si to snažil nepřipouštět, věděl, že se dřív nebo později setká s Klárou. A opravdu. Odpoledne při obědě na něj Klára volala přes celou menzu. „Carl! Carl! What are you doing here?“ Všichni spolužáci se na Stáňu podívali. „Sorry,“ zamumlal Stáňa, „I am not Dutch and this is průser…Jsem Čech a jmenuju se Stáňa. A to, že jsem Holanďan, jsem předstíral, abychom se dostali na diskotéku.“ Klára zrudla vzteky a chvíli nic neříkala. „Lháři!“ vykřikla nakonec a z očí jí sršela nenávist. „Jsi obyčejný lhář a podvodník a já ti věřila!“ S těmi slovy Klára vyběhla z menzy. Tato historka způsobila, že si Stáňu ještě několik týdnů kamarádi dobírali a stal se terčem mnoha vtípků. A Klárka? Ta se Stáňou už nepromluvila nikdy ani slovo.
Přeshraniční projekt "Robokód přes hranice"
Kdo v srdci žije, nikdy neumírá
Každý z lidí zanechá na tomto světě nějakou „stopu“. Z těchto „stop“ se pak tvoří historie. Šenov je „nepatrné“ místo na mapě světa, ale i on má spoustu takovýchto „stop“, za kterými je ne vždy vidět konkrétní tvář člověka. Někteří lidé se však nesmazatelně zapíší nejen do historie, ale především do mnoha srdcí. Paní učitelka, ředitelka a úžasný člověk – Žofie Bastlová – byla a vlastně je jedním z nich.
Byla veselá, oblíbená a moudrá. Jeden z jejích žáků, můj spolužák, mi nedávno řekl: „Jsem rád, že jsem za ní před čtrnácti dny zajel. Chtěl jsem jí říct, že mě naučila z fyziky a matematiky tolik, že se nemusím stydět ani před žádným inženýrem. A víš co? Říkala, že je šťastná.“
Za sebe, ředitelku knihovny a muzea, a také její žákyni, můžu říct, že byla pravidelnou čtenářkou s obrovským přehledem a od té doby, kdy bylo v Šenově založeno muzeum, také pravidelnou návštěvnicí takřka všech našich akcí.
Kdybych měla říct jedním slovem, co jsem na paní Bastlové obdivovala nejvíce, tak by to byla bezesporu „lidskost.“ Budete nám moc chybět.
Simona Slavíková
Paní Žofie Bastlová se ředitelkou ZŠ stala 1. srpna 1994. Vzpomínám, že v druhé polovině srpna tohoto roku se Šenovem prohnala větrná smršť, která srolovala střechu I. pavilonu ZŠ a shodila ji do prostoru mezi pavilony. Dá se říci, že touto událostí započala etapa oprav, rekonstrukcí a přístaveb naší školy, která v podstatě trvá dodnes…
Naděžda Pavlisková
„Soňu", jak jsme jí říkali, jsme znali jako vstřícnou a kamarádskou kolegyni, která byla ochotná kdykoli a při jakékoli práci pomoci. Oblíbená byla nejen mezi spolupracovníky, ale i mezi žáky, kteří obdivovali její rozsáhlé znalosti v oblasti přírodních věd, jež dovedla dětem přiblížit jasně a srozumitelně. Vždy s mírným úsměvem na tváři dovedla okamžitě vyřešit i problémy, které se vyskytly v její práci ředitelky místní školy, a každému dovedla poradit.
Soňa měla i umělecké nadání. Podílela se na zachování místního nářečí - spolupracovala na slovníku místního nářečí. Byla také autorkou několika divadelních her v místním nářečí, které nastudovala se svými žáky a které byly uvedeny na školních akademiích či vánočních jarmarcích. Mnohé z nás překvapila i výtvarným nadáním, uplatnila ho nejen v hodinách výtvarné výchovy, ale i při vnější a vnitřní výzdobě školy. Své rodné obci byla věrná i v zaměstnání, aktivní i v práci pro místní obyvatele.
Jiřina Jaterková, Lenka Franěcová
Jako paní učitelka byla oblíbená, spravedlivá a dokázala povzbudit. Jako kolegyně byla vždy usměvavá, přátelská, ochotná pomoci.
Helena Sumarová
S paní Bastlovou jsem se seznámila po příchodu na zdejší školu. Od vykání jsme ihned přešly k tykání.
„Já jsem Soňa," podávám jí ruku.
„Já jsem Žofie, ale říkají mi taky Soňa."
„A já jsem na Žofii narozená...," dodala jsem a to už jsme se obě začaly smát a jen kroutily hlavami, jak jsme „propojeny".
Od té doby jsem ji jinak než dobře naladěnou snad ani nepotkala. Když odešla definitivně do důchodu, často jsem si na ni vzpomněla. Ona totiž byla „stmelovací typ" ... a dobře pekla ... a hezky se s ní povídalo ... a ráda četla ... Mám ji „v sobě".
Soňa Brablecová
Já bych jí sama za sebe vzkázala toto. ,,Jsem moc ráda, že jsme se mohly potkat. Byla jste mi krásnou inspirací, jak žít."
Lenka Fukalová
„Měla jsem to štěstí, že mě životem provázela už od dětství, a to jako učitelka fyziky. V dospělosti byla mojí přímou nadřízenou a poté, co odešla do důchodu, jsme se pravidelně potkávaly na horách při turistických akcích v našich krásných Beskydech. Vzpomínám na ni s úctou a obdivem, neboť to byla neobyčejná žena. Čest její památce."
Alena Šebestová
Pro mne byla úžasným pedagogem, velmi moudrou a pracovitou ženou. Také naslouchajícím a chápajícím člověkem se srdcem na dlani, který v každé situaci dokáže poradit a pomoci. Skvělou kuchařkou, kamarádkou, zastupitelkou, zahrádkářkou ... Těšila se ze života, rodiny, vnoučků a velmi se jim věnovala. Stopy její práce najdeme všude. Budu na ni vždy s láskou vzpomínat a děkuji za vše.
Marie Kučerová
Zpráva o úmrtí paní Soni Bastlové mě hodně zasáhla. Chci vyjádřit upřímnou soustrast manželovi a celé rodině. Byla mou oblíbenou paní učitelkou fyziky a později taky mou milou kolegyní a paní ředitelkou. S láskou a úctou vzpomínám.
Květuše Závadová
Váš nečekaný odchod, bez možnosti rozloučení se, mne skutečně velmi silně zasáhl. Byla jste u mých pedagogických počátků, které zásadně ovlivnily nejen můj profesní a pracovní rozměr, ale nakonec mne zde zakořenily a udělaly ze mne patriota města Šenov. Za Vaši laskavost, srdečnost, upřímnost a pomoc velmi děkuji. Posílám Vám s vděčností zdravici do učitelského nebe.
Martin Stolař
Soňa byla moje nejlepší, nejdražší a nejmilovanější paní ředitelka.
Hana Bierzová
Pro mne byla ztělesněním lidskosti a moudrosti (ostatně jména Soňa i Žofie vyjadřují moudrost...). Mimo toho to byl člověk s obrovským nadhledem a neskutečným smyslem pro humor. Byl to člověk, který bez jakéhokoliv patosu výrazným způsobem ovlivnil můj život. Svým způsobem byla u všech důležitých okamžiků mého dospělého života - přijímala mne do zdejší školy, žena se vdávala v šatech, které měla půjčené od ní a před osmi lety byla u mého křtu.
Předpokládám, že nebudu jediný, kdo se o ní vyjádří jako o pedagogickém i lidském vzoru. Když jsem připíjel na její počest, musel jsem si najít háčkovaný prezervativ, který jsem od ní dostal ke dni ptactva a video, které natočila s žáky naší školy v místním nářečí! Bude mi chybět, bo byla fajna!
Antonín Vajda
Paní Bastlová - byla pro mě osobou, kterou jsem měla velmi ráda, vážila jsem si jí především jako člověka s hlubokým lidským cítěním. Nastoupila do nově postavené školy jako mladá učitelka fyziky a spolu se svým manželem patřili mezi moderní a velmi oblíbené učitele. Vyučovala tak poutavě zákonům fyziky, že jsme jim i my dívky porozuměly. Setkala jsem se s ní i později, kdy jsem sama nastoupila jako začínající učitelka. Byla mi vždy oporou a vstřícnou kolegyní. Když se stala zástupkyní a posléze ředitelkou školy, obdivovala jsem ji, jak se dovedla vypořádat se složitými problémy a zachovat si vždy lidskou tvář. Měla porozumění pro druhé, ale i dostatek rozhodnosti při řešení složitých problémů, před které byla postavena. Spolupracovaly jsme spolu také při různých projektech zaměřených na naši obec a region, ze kterých nám zůstalo mnoho krásných vzpomínek, ale i dokumentů a zážitků. Na takového člověka budu vždy vzpomínat s úctou a pokorou.
Miluše Valová
Paní Žofie Bastlová, pro kolegy a známé prostě Soňa. Dlouholetá šenovská učitelka a ředitelka základní školy nás opustila na přelomu října a listopadu.
Její odchod se hluboce dotýká nejen jejích bývalých žáků, ale i kolegů, zaměstnanců školy, rodičů a všech šenovských občanů, kteří ji znali jako skromnou, usměvavou, pracovitou, velice pečlivou a svědomitou učitelku a také ředitelku šenovské školy. Mezi dětmi i kolegy byla velmi oblíbená, s každým dobře vycházela a často vypomohla radou, vycházející z jejích bohatých pedagogických zkušeností.
Její bývalí žáci vzpomínají, jak se paní učitelka snažila vysvětlit učivo z matematiky a fyziky tak, aby mu všichni rozuměli. Obětavě a často z volného času jezdívala s dětmi na hory a na konci školního roku na několikadenní výlety, aby stmelila kolektiv třídy. Děti ji měly rády, protože byla vstřícná, spravedlivá, chápající, dovedla pohladit dobrem a moudrostí. Svým chováním, jednáním, přístupem k dětem a profesionalitou byla vzorem mladším kolegům.
Ani v důchodu nesložila ruce do klína. S láskou se věnovala rodině a vnoučatům, jejími koníčky byly četba a cestování. Pracovala v městském zastupitelstvu, ve Svazu zahrádkářů, ve škole zastupovala nepřítomné pedagogy a s manželem organizovali srazy šenovských učitelů – důchodců. Za svoji záslužnou činnost obdržela v roce 2016 ocenění „VÝZNAMNÁ OSOBNOST MĚSTA ŠENOVA.“
Alena Struminská
Ahoj, Soňo, tam nahoru…
Posíláme pozdrav a věř, že tady chybíš. Jako kamarádka, kolegyně, moudrá rádkyně a hlavně jako člověk.
Po celý svůj pedagogický život jsi byla příkladem a vzorem nejen oběma svým synům, ale také stovkám žáků šenovské školy, všem zaměstnancům a kolegům i kolegyním, kteří jsme měli tu čest se s Tebou každodenně vídat.
Všichni jsme Tě měli rádi a uznávali Tě. V našich srdcích zůstane navždy hluboce zakotvena vzpomínka na Tebe.
Za všechny kolegy a kolegyně, žáky a zaměstnance šenovské základní školy
Naděžda Pavlisková
Pátek 13. a matematika dobrovolně!
Zní to hrůzostrašně? Vůbec… V pátek 13. 11. 2020 odpoledne totiž naší školou proskákal klokan, a to matematický… A skákal online! Více než 50 žáků 2. st. zasedlo ke svým počítačům a řešilo letošní zadání. Chválíme všechny =)
Ti nejlepší jsou:
6. ročník
Matěj KUNC (92 b., 6. A)
Matyáš SLÍVA (91 b., 6. B)
Isabella VASTA (81 b., 6. B)
7. & 8. ročník
Bartoloměj BUCHTA (90 b., 7. B)
Tereza HALADOVÁ (78 b., 8. A)
Linda KUNTOŠOVÁ (77 b., 7. C)
9. ročník
Pavel TVARDEK (85 b., 9. A)
Matěj NOVOTNÝ (67 b., 9. A)
Jan CAHLÍK (65 b., 9. A)
Gratulujeme!
Štr + vyučující MjA
Spolupráce s Čínou
Distanční výuka se pro nás pomalu stala rutinou, přemýšlela jsem, jak ji ozvláštnit.
Pro žáky jsem připravila se svou bývalou spolužačkou z vysoké školy překvapení na úterý 24. 11. 2020. Kamarádka již druhým rokem vyučuje anglický jazyk v Číně a byla ochotna vytvořit se mnou tandem na online výuku, které se účastnili někteří žáci mých skupinek angličtiny ze 7. a 8. ročníků.
Na druhé straně světa na nás čekala od 8:50 SELČ plná třída žáků z menšího města Číny v čele s mou kamarádkou Martinou Čečotkovou. Předem jsme domluvili téma - jídlo.
Nastalo další dilema - co jim budeme prezentovat? Žáci šenovské základní školy v krátkém hlasování během čtvrtka 12. 11. promluvili jasně - budeme prezentovat náš národní poklad - svíčkovou. Po krátké jazykové rozcvičce, kdy pracovali naši i čínští žáci, byl na řadě poslech s porozuměním.
Po svíčkové jsme dostali informace o tradičním čínském jídle - hot pot. Žáci se dozvěděli, jak se připravuje, jak se jí a o původu jídla. Bohužel vzhledem k povaze připojení (žáci v Číně byli už ve třídě) jsme měli problém slyšet to, co říkají. Proto pak otázky typu pravda/nepravda pro nás byly spíše tipovačka, ale přesto zábavná.
Na poslední třetinu hodiny přišla řada na otázky: dialog mezi žáky byl opět ztížen prostředím. Dozvěděli jsme se, že jejich oblíbené jídlo je právě hot pot, z ovoce mají rádi “dragonfruit” a “jackfruit”, že jejich fastfoody jsou spíše občerstvení ze stánku na ulici, nemají rádi “smelly tofu” a rádi vaří instantní nudle a pečou vepřová žebra.
Na oplátku jsme studentům v Číně řekli, že kromě svíčkové je naším národním jídlem bramborový salát s řízkem (ano, Vánoce jsou ve vzduchu), že nám velmi chutná svíčková, na Číně nás zaujalo to, že jedí jídlo všichni společně z velké mísy uprostřed stolu.
Za sebe musím vyjádřit pýchu na naše žáky, kteří se po celou dobu orientovali ve výuce dvou různých učitelek a nenechali se vyvést z míry občasnými technickými potížemi. Ochotně také odpovídali na dotazy a neměli problém klást otázky.
Mé velké poděkování patří bývalé spolužačce - Martině Čečotkové za skvělou spoluráci. Děkuji rodičům, že pomocí elektronické přihlášky potvrdili účast svých dětí na výuce. Jsem ráda, že jsem mohla tuto výuku s požehnáním paní ředitelky pro žáky připravit.
A jak vlastně hodina vypadala? Podívejte se sami.
Mgr. Dagmar Slováková
Archiv paní učitelky Čečotkové:
Pohled z naší strany:
Zpětná vazba žáků:
Jak 2. B zaznamenala proměny podzimního života
„A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo. A tak broučci, že už nikam nepoletí”.
V příběhu Jana Karafiáta bychom zazimovali a probudili se až na jaře. Děti ze třídy 2. B však naštěstí po podzimní odluce vyrazily do školních lavic a přípravy na zimní měsíce tak mohou sdílet ve společnosti kamarádů. Přestože jsme podzimní výuku prožívali výhradně distančně, pokročili jsme na pomyslném žebříčku učení nejen ve čtení, psaní a v počítání. Vědění o proměnách podzimní přírody a lidského konání s tímto obdobím spojené, jsme společně s rodiči propojili v lapbooku. Dovolte, abychom se s vámi na těchto stránkách podělili o výtvory, které nejen rozzářily naši školní nástěnku, ale také se staly symbolem tvořivosti a milé spolupráce rodiny a školy.
Mgr. Andrea Liolia
Netradiční online hodina čtení ve 2. D
Máte rádi pohádky? My ano. Učíme se o nich v hodinách čtení. Proto jsme si do online hodiny čtení pozvali ředitelku knihovny paní Simonu Slavíkovou. Dozvěděli jsme se, co je leporelo, audiokniha, kdo je autor, ilustrátor. Potom nám paní knihovnice přečetla méně známé pohádky z její knihy „U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou“, kterou napsala pod pseudonymem Žofie Zejdová.
Je to pohádkový příběh havířského skřítka Tydlifona, který žije s vílou Květinkou a také jejich přítelem vodníkem Vrbičkou, vílou Rákosničkou a dalších. Ti všichni spolu se dvěma havíři Juzkem a Ferdou prožívají napínavá dobrodružství. Kniha je částečně psána v ryze šenovské „formě“ místního nářečí. Nářečí jsme moc nerozuměli, ale paní Slavíková nám vše vysvětlila. Hodina byla zajímavá a už nyní se těšíme na návštěvu knihovny.
PaeDr. Kozáková Antónia a žáci 2. D
Archeologové z šestého ročníku
Na podzimní prázdniny dostala část šesťáků a sedmáků dobrovolný domácí úkol - stali se experimentálními archeology a pokusili se vytvořit šperk (či jiný výrobek) postupy, jakými by jej zhotovili naši předkové v době pravěkých zpracovatelů kovů či raného středověku.
Protože se jim díla velmi povedla, chtěla bych se s vámi podělit o minigalerii šperků, z nichž mnohé si kvalitou nezadají s prací profesionálů:-) Já bych si určitě vybrala, co vy?:-)
Bára Sikorová
On-line beseda s paní spisovatelkou
Besedou s paní Ivonou Březinovou, která je autorkou mnoha knížek pro děti, začal u nás ve třídě 2. D měsíc „Čtení s rodiči."
Paní spisovatelka dětem povídala o tom, že se už jako malá rozhodla stát spisovatelkou. Jak se to dělá, když se kniha píše a jak se dá pracovat s nápady na knihu. Dětem přečetla ukázku z knihy, zazpívala písničku, objasnila, kdo je ilustrátor, představila jim svoje dětské knihy vhodné pro zúčastněné děti a krásně je inspirovala ke čtení.
Na závěr besedy si děti mohly od paní Březinové objednat její knihy a nechat si je podepsat.
Beseda byla skvělá, jsme moc rádi, že paní spisovatelka Ivona Březinová přijala naše pozvání.
PaedDr. Kozáková Antónia a děti z 2.D
Podzim
S žáky se často účastníme různých výtvarných soutěží. Zde je výběr několika prací na téma „Roční období – podzim“. Volba není nikdy lehká, ale všem soutěžícím budeme držet palce a ostatním děkujeme za účast.
Mgr. Martina Kozlová
Čím budu?
Aktivity k rozvoji kariérových dovedností v naší třídě
Každý z nás někdy něčím bude, i když mnozí žáci V. B o tom ještě nepřemýšlí. Je to pro ně daleká budoucnost. Pro usnadnění výběru škola organizuje aktivity, které mají žáky připravit na to, jak si správně vybrat povolání .
Koncem září navštívila naši třídu lektorka kariérového poradenství. Asi si myslíte, že je to příliš brzy. My jsme však byli překvapeni, že některé děti už měly svou kariéru naplánovanou. Přesto se pustily do práce.
Nejdříve se dověděly, co je čeká, o čem si budou povídat. Reagovaly velmi dobře, nebály se vyslovit svůj názor. Na tabuli byla napsána slova VOLBA a POVOLÁNÍ (KARIÉRA). Zpočátku si žáci nevěděli rady se slovem VOLBA a napadlo je pouze „volba prezidenta“. Po vysvětlení se rozběhla velmi působivá diskuze, v níž byl společně odtajněn význam obou slov.
Poté následovaly připravené zážitkové aktivity, při kterých děti zjišťovaly silné stránky své i svých spolužáků. Některé úkoly zpracovávaly i ve skupinách.
Po dvouhodinovém programu měly děti snad jasno, co člověk potřebuje, aby si dobře vybral povolání, zhodnotil jeho výhody i nevýhody.
A ohlasy? Katka:„Velmi se mi to líbilo, objevila jsem nové poznatky o mých spolužačkách“. Lukáš: „ Zjistil jsem o sobě věci, o kterých jsem ani netušil...“.
Mgr. Vladimíra Kravčíková
Ptačí svět
Ve čtvrtek 1. října probíhalo vyučování dětí z 2. D netradiční formou. Paní učitelka PaedDr. Kozáková Antónia si připravila pro žáky projekt "Ptačí svět". Jeho cílem bylo přiblížit tematiku ze života ptáků a vyrobit krmítko.
Projekt prolínal všemi předměty. Žáci se seznámili s danými druhy ptáků, zaposlouchali se do jejich zpěvu, v předmětu „Člověk a svět“ se seznámili s jejich způsobem života a stavbou těla. V českém jazyce vyhledávali v textu o ptácích různé informace , v matematice počítali slovní úlohy. Potom nastala dlouho očekávaná chvíle, výroba krmítka z polotovarů. Žáci s obrovským nasazením zatloukali hřebíky, aby ptáčkům zpříjemnili hladové zimní měsíce. Hotová krmítka už zdobí zahrady dětí.
PaedDr. Kozáková Antónia
Akce školní družiny
Dravci
Asi desítku dravců předvedl sokolník Jaroslav Oszelda ve středu 24. 9. 2020 dětem z obou školních družin Základní školy v Šenově. Veselou formou se školáci dozvěděli základní informace i zajímavosti z říše ptáků, které si následně ověřili vyplněním zábavného kvízu.
ZOO
V pátek 2.10.2020 se děti ze všech oddělení školní družiny vydaly prozkoumat zoologickou zahradu v Ostravě. Viděli jsme spoustu zajímavých zvířat – dlouhonohé plameňáky, nezbedné opičky, malého hrocha a nechyběli ani legrační sloni a krmení koz a morčat. Malí i velcí zvládli celou cestu statečně po svých a s dobrou náladou.
Za ŠD Silvie Valová
Distanční výuka v hudební výchově
Přemýšlela jsem, co zadat do “hudebky”, abych žáky neodradila nějakými - pro ně - nezáživnými úkoly, proto jsem jim zadala vytvořit novou nebo další sloku k písničce “Skákal pes”. Projevili úžasnou kreativitu a některé povedené texty vám nabízím k přečtení.
S. Brablecová
Ostravečka – koronečka
Ostravo, Ostravo, jak se ti dnes vstává, není to tajemství, že ti virus mává.
Seženem zásoby do příštího roku, hlavně ne, vážení, nějakou slzu v oku.
Smutno je každému, když jsme doma sami.
chybí nám každý den naši kamarádi.
Máme tu koronu silnější a horší,
a nevím, co psát dál, proto tady končím.
Nemůžem do školy, máme krušnou chvíli,
plníme úkoly a to s velkou pílí.
Skákal dál,skákal dál, přes zelené pole.
Spatřil tam zajíce a čtyři kobzole.
E. Němcová, 8. CJe to tu, nemoc zlá, uháněj zas domů,
uháněj, nekuckej, hlavně ne k nikomu.
Hlavně ne k nikomu, kdo je nakažený,
musel bys potom jít, fuj - do karantény.
Podané ruce
V pátek 4. 9. 2020 se šesté a deváté třídy sešly, aby mohly strávit společné dopoledne během projektu "Podané ruce". Mírné obavy z neznámého na straně šesťáků ihned opadly poté, co se jim žáci deváté třídy představili a oni si mohli vybrat svého průvodce, který je seznámí se školou a zodpoví všechny jejich zvídavé dotazy ohledně jejího chodu. Po společné prohlídce školy, při níž každý deváťák provázel svého o několik let mladšího spolužáka, následovala práce ve dvojicích. Společným výtvarným úkolem bylo obkreslit své dlaně a do nich vepsat vlastnosti toho druhého. Vznikla tak nejen krásná díla, kterými si žáci vyzdobili třídy, ale hlavně nová přátelství.
Anna Pisáková 6.C:
„Moc se mi to líbilo, už vím, kde je tělocvična, jídelna, učebna informatiky atd. Moje deváťačka se jmenovala Klára. Řekla mi, že pokud budu chtít s něčím pomoct nebo něco půjčit, můžu za ní přijít. Bylo to super.“
Anna Bajgarová 6.C:
„Moc se mi to líbilo. Jsem ráda, že jsme si našla starší kamarádku. Mám ji ráda.“
Sára Homolová 6.B:
„Poznali jsme některé deváťáky, takže fajn.“
Exkurze s ČZS
V pátek 18. 9. 2020 se zúčastnili vybraní žáci druhého stupně exkurze se zahrádkáři města Šenov. Navštívili jsme Muzeum papíru ve Velkých Losinách. Žáci měli příležitost seznámit se s historickým vývojem a tradicemi starého papírnického řemesla i s počátky moderní průmyslové papírenské výroby v českých zemích.
Dále si prošli zámecký park státního zámku Velké Losiny, v němž se nachází naučná stezka „Poznáváme stromy“. Zde se dozvěděli řadu zajímavostí o běžných i nevšedních dřevinách.
Exkurze se vydařila a všem se moc líbila. Velké poděkování patří zahrádkářům města Šenov, díky nimž se exkurze uskutečnila.
Mgr.Pavla Mecová
Tradiční projekt Podané ruce netradičně (I. stupeň)
Začátkem září probíhá na naší škole každoročně projekt Podané ruce. V rámci projektu spolupracují žáci prvních a pátých ročníků. Nejstarší děti z prvního stupně přivítají nejmladší žáčky a prožívají s nimi druhý den ve škole. Ovšem v letošním školním roce proběhla tato akce kvůli koronavirovým opatřením netradičně.
Aktivity, jež žáky provázely tento den, byly podobné úkolům, které jindy plní předškoláčci u zápisu do první třídy, toho se však loni zúčastnit nemohli. Jednalo se např. o dokreslování obrázků, vyhledávání rozdílů, skládání obrázků, přiřazování, poznávání geometrických tvarů a další. Vyučující prvních ročníků mezitím mohli s rodiči probrat vše, co budou děti v první třídě potřebovat.
Tento projekt proběhl na obou našich školách. Dopoledne se vydařilo ke spokojenosti všech zúčastněných. Děti byly moc šikovné a domů si navíc odnášely na památku malou odměnu.
Mgr. V. Kravčíková a Mgr. P. Albrechtová
Adaptační kurz pro 6. ročníky
Vzhledem k událostem se letošní adaptační kurz pro 6. ročníky ZŠ uskutečnil v domácí atmosféře Šenova. Po dobu tří dnů se žáci blíže poznávali a měli možnost stmelit svůj nový kolektiv. V záštitě prožitkové pedagogiky probíhaly činnosti dětí a pedagogů v Zámeckém parku a v prostorách školy. Pro všechny z nás to byla nová pozitivní zkušenost.
Žáci získali mnoho zkušeností do dalších společných let se svou třídou. Ve všech třídách snad vznikl kolektiv, který si bude pro sebe navzájem oporou pro další společné roky.
Za tým adaptačního kurzu, Barbora Kundelová
Informace pro rodiče budoucích prvňáčků
Vážení rodiče,
dovolujeme si Vás upozornit na změnu slavnostního zahájení školního roku, které proběhne následujícím způsobem:
1. A a 1.B budou mít sraz v 7.50 hod. za branou školy, kde Vás a děti vyzvednou školní asistentky.
1. C bude mít sraz v 7.50 hod. ve škole na Podlesí před hlavním vchodem školy.
Prosíme o dodržení hygienických postupů:
před vstupem do budovy použijte dezinfekci
Následující den (2. 9. 2020) proběhne ve všech třídách akce "Podané ruce" a souběžně s ní třídní schůzky.
Rozdělení žáků do tříd najdete zde. Třídními učiteli budou Mgr. Aleš Bohanus, Mgr. Tamara Zálejská a Mgr. Lenka Tomiczková.
Co pořídit prvňáčkovi?
Aktovku, vybavené pouzdro (tužky, pastelky, ořezávátko), dvě pevné složky na sešity A4 + A5, velkou podložku na lavici, kladku k šatní skříňce, pytlík na cvičební úbor (sportovní oblečení a obuv se světlou podrážkou), pevné přezůvky. Doporučujeme Vám, abyste zbytečně nenakupovali pomůcky a školní potřeby dopředu.
Co by měl předškolák umět při nástupu do školy?
Měl by zvládnout základy sebeobsluhy - obléknout se, obout, zavázat tkaničky, srovnat si věci, uklidit po sobě. Je dobré si s dětmi hodě povídat, vyprávět nebo číst pohádky, učit ho kreslit, stříhat, dbát na správné držení tužky, správnou výslovnost. Dítě by mělo umět odpovědět na jednoduché otázky, znát své jméno, příjmení, umět pozdravit, poprosit, poděkovat a respektovat pokyny dospělých.
Na všechny prvňáčky se už moc těšíme a přejeme jim, aby byli u nás ve škole spokojení.
Informace pro rodiče budoucích šesťáků
Vážení rodiče,
žáci stávajících pátých tříd budou rozděleni svými třídními učiteli a vedením školy do čtyř tříd budoucího šestého ročníku. Ve třídách se pak potkají se žáky z Václavovic.
Složení těchto nových šestých tříd je v tabulce níže pod registračními čísly, která byla žákům přidělena koncem června.
Jejich třídními učiteli budou Martina Kozlová, Pavel Pojezdala, Martin Vaculík a Dagmar Slováková.
Třídní schůzky šestých tříd snad proběhnou začátkem září, kdy se budete moci zeptat na věci, které Vás osobně zajímají.
Vzhledem k tomu, že žáci vytvoří úplně nové kolektivy, které se neznají, budou první dny věnované osobnostní a sociální výchově. To dopomůže k vytvoření pozitivního klimatu ve třídách, který je pro budoucí vzdělávací proces velmi důležitý. Proběhne projekt OSV Podaná ruka a později v měsíci září i každoroční adaptační dny pro tyto kolektivy.
Žáci budou rovněž dostávat učebnice, sešity a informace o možnostech dalších vzdělávacích aktivit a kroužků na naší škole. Pro zájemce o anglický jazyk bude otevřen kroužek Cambridge s možností složení zkoušky YLE na konci sedmé třídy.
Za školní poradenské pracoviště Lenka Fukalová - metodik prevence ZŠ
Vítejte v novém školním roce 2020/2021
(archív)